Literární noviny 18/1996 (2. května), str. 1

 Kierkegaardova múza Regine Olsenová (1822-1904)

 

1848

Je to zvláštní, Sokrates mluvil vždycky o tom, že se učil od ženy. Ach, já mohu také říci, že za své nejlepší vděčím dívce; neučil jsem se tomu však od ní, ale u ní.

Nikdo se nechce něčemu učit, ale tisíce a tisí­ce chtějí, aby se jim lichotilo.

Zlým principem světa je, jak jsem vždy říkal: množství – a tlach. Nic není tak demoralizujícího jako tlach. Když jen pomyslím na všech­ny tlachy o mých nohách a kalhotách! Zde se shodli všichni, excelence i obuvničtí kluci, i popelář, který přerušil svou práci, jen aby se mohl podívat, i služtičky i kramářstí učni, i vzdělané dívky i mladí učenci atd. A kdy­bych býval měl přítele, kterému bych řekl „to je přece k vzteku“, tak by mi byl odpověděl: „ach, to přece nic není“ a pak bychom se pro­cházeli zavěšeni do sebe, on zabrán do pozo­rování mých nohou a kalhot.

1850

Dříve, jsem si zakládal na tom, že dokážu vi­dět všechno, že mi nic neunikne. Nyní si za­kládám na tom, že nic nevidím, že klidně přehlížím veškerou bestialitu a posměch atp., jimiž jsem obklopen.

1849 – 1851

„Měl (apoštol) Pavel nějaký úřad?“ Ne, Pavel neměl žádný úřad. „Měl tedy nějakou živ­nost?“ Ne, neměl žádnou živnost. „Vydělal si tedy hodně peněz nějak jinak?“ Ne, peníze si nijak nevydělával. „Byl tedy alespoň žena­tý?“ Ne, nebyl ženatý. „Ale pak Pavel nebyl seriózní člověk!“ Ne, Pavel nebyl seriózní člo­věk (- tomu zvláště každý obchodník snadno porozumí).

Když člověka bolí hlava, řekne svět: ubohý člověk! Když je člověk ve finančních obtížích, řekne svět: ubohý člověk! Když je člověku je­ho žena nevěrná, řekne svět: ubohý člověk! – Když se Bůh dobrovolně zrodí (stane se člo­věkem) a trpí, řekne svět: ubohý člověk! Když božsky poctěný apoštol má čest trpět pro pravdu, řekne svět: ubohý člověk! – – Ubohý svět!!!

1852

…intelektuálně nezanechám zrovna malý ka­pitál; ach, a vím také, kdo bude mým dědi­cem, bude to ta figura, která je mi tak odpor­ná, která zdědila a ještě zdědí všechno lepší: docent, profesor. Avšak i to patří k mému utrpení, vědět o tom, a přesto zcela klidně, plout vpřed v mém proudu, což mi přináší starosti, a obtíže; a výsledek profesor v jed­nom smyslu zdědí – v jednom smyslu; neboť v jiném smyslu si to vezmu s sebou. A i kdyby si tohle „profesor“ přečetl, ani to by jej nezastavilo, nezpůsobilo náraz jeho svě­domí, ne, i tohle se bude vyučovat. A opět ta­to poznámka, kdyby ji profesor měl číst, by jej nezastavila, ne, i tomu by se vyučovalo. Neboť ještě delší než tasemnice (od níž teď byla podle listu Adresseavisen jedna žena osvobozena, za což její muž děkuje a udává délku té tasemnice: 100 párů stop), ještě delší je profesor; a nikdo nedokáže oddělit člově­ka, v němž je „profesor“, od takovéto tasem­nice, jedině Bůh, pokud člověk sám chce.

Klasicistní budovy Berlínské (nyní Humboldtovy) univerzity, založené v roce 1810, na hlavní Berlínské třídě Unter den Linden: obrázek z roku 1850

Søren Kierkegaard měl na univerzitě v Kodani štěstí na dva dobré profesory filosofie: Poula Martina Møllera (1794-1838) a Frederika Christiana Sibberna (1785-1872). Svým dílem podnikl hlubokou kritiku systému německého filosofa G.W.F. Hegela (1770-1831) – na obrázku. Kierkegaard docházel v Berlíně na přednášky jeho nástupce F.W.J. Schellinga (1775-1854) na Berlínské (nyní Humboldtově) univerzitě, ale ani ten jen myšlenkově ani lidsky nenadchl 

Z dánštiny přeložil Zdeněk Zacpal