Søren Kierkegaard – Opakování

Dánský myslitel a spisovatel Søren Kierkegaard (1813–1815) byl svéráznou průkopnickou osobností. Jeho dílo bylo klínem vraženým do systematicky metafyzického, hegelovského myšlení. Kierkegaard se jako jeden z prvních filosoficky relevantních autorů obrátil k jednotlivci, jehož osobní existenci učinil východiskem všeho tázání. Překračuje hranice mnoha žánrů a usiluje o vlastní autentičnost, ale nechce se fixovat v žádném systému. Sám pisatel se, pod různými pseudonymy, stává předmětem filosofické autopsie. To je patrno nejen v jeho velkých dílech nepseudonymních (Povznášejících řečech a Skutcích lásky) a pseudonymních (Buď – anebo, Stadia na cestě životem, Uzavírající nevědecký dodatek), ale stejně tak v textech menších, jako je Bázeň a chvění, Nemoc k smrti, Pojem úzkosti a též beletrističtější Opakování (Gjentagelsen, 1843).

 

 

„Ideji náležím. Když mi pokyne, následuji ji, když mne předvolá, pak čekám dny a noci, kdy mne nikdo nezavolá na oběd, kdy na mne nikdo nečeká s večeří. Když idea zavolá, pak opouštím všechno, nebo přesněji řečeno, nemám, co bych opustil, nepodvedu nikoho, nezarmoutím nikoho tím, že jsem jí věrný, můj duch nebude sklíčen, že by musel sklíčit někoho jiného. Když se vracím domů, nikdo v mé tváři nečte, nikdo na mé postavě nevyzvídá, nikdo se nepokouší vylákat z mé bytosti vysvětlení, které ani sám nemohu někomu jinému poskytnout, ať jsem již blažený v radosti či skleslý v útrapách, ať jsem život získal či ztratil.“

Pohár opojení je mi opět podáván, již nasávám jeho vůni, již pociťuji perlivou hudbu – avšak budiž jako první vykonána úlitba té, která spasila duši, jež seděla v samotě zoufalství: budiž velebena ženská odvaha! Ať žije vzlet myšlenky, ať žije smrtelné nebezpečí ve službách ideje, ať žijí útrapy boje, ať žije slavnostní jásot vítězství, ať žije tanec ve víru nekonečna, ať žijí nárazy vln, které mne ukrývají v propasti, ať žijí nárazy vln, které mne vymršťují nad hvězdy.“

 

Z dánského originálu Gjentagelsen, vydaného v rámci Søren Kierkegaards Skrifter 4,

Udgivet af Søren Kierkegaards Forskningscenteret, v nakladatelství Gads Forlag, Kodaň 1997,

přeložil Zdeněk Zacpal

Vydalo Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r.o., Praha 3, Víta Nejedlého 15,

jako svou 708. publikaci, roku 2006. Odpovědný redaktor Martin Žemla,

vydání první. Stran: 168

ISBN 80-7021-833-9

 

 

 

Søren Kierkegaard – Opakování

Rozhovor odpovědného redaktora Martina Žemly s překladatelem Zdeňkem Zacpalem

 

Vyšehrad Nakladatelství, čtení na jaro – I / 2006, str. 16, Praha

 

 

* Proč jste se rozhodl překládat právě Kierkegaarda a jeho „Opakování“?

Uprostřed normalizace mě zaujal jeho Svůdcův deník, Současnost, Okamžik a později Nemoc k smrti, začal jsem se po kotelnách učit dánsky a po r. 1989 jsem si na FFUK tak trochu vymohl studium zvláštní kombinace „filosofie-dánština“. K stávajícím českým překladům jsem chtěl přidat od stejného autora něco z jiného soudku, pro změnu zase nějaké Kierkegaardovo pseudonymní dílo – tedy takové, s nímž se údajně nechtěl zcela ztotožnit.

 

* Dokázal byste nějak stručně charakterizovat dílo tohoto dánského autora? Proč podle Vás tak intenzivně spájí filosofii s literaturou?

Asi křesťanský individualismus. Měl potřebu něco říci filosofii, s níž nesouhlasil a jazykem a prostředky filosofie samotné to tak dobře nešlo. Zde ale hraje roli perspektiva, z níž interpret vychází, otázka naturelu samotného autora a dalších vlivů a motivů.

 

* Co soudíte o jeho soukromém životě? Lze jej vůbec oddělit od jeho filosofického díla?

Ne, už na jeho dílech je vidno, že nemusely procházet vědeckými a edičními radami, komisemi. Měl poměrně velkou svobodu, ale ne vždy dostatek myšlenkové kázně (zejména s užíváním dedukce je na štíru), oné nutnosti, pro niž horuje i jeden z jeho mnoha pseudonymních autorů Anti-climacus v Nemoci k smrti. Mnoho rysů své osobnosti Kierkegaard předal nejen svým postavám, ale přímo pseudonymním autorům některých svých děl.

 

* Souhlasíte s tím, je-li S. K. nazýván předchůdcem existencialismu 20. století?

V jistém smyslu ano. Je to na dlouhou rozpravu, ale Kierkegaard ovlivnil více směrů a ještě víc jednotlivců. Neměl rád směry a různé -ismy, v nichž člověk namnoze prodává svou osobní zodpovědnost. Naopak jednotlivce, který se neschovává za ostatní členy společnosti, hesla a ducha doby, měl Kierkegaard tak rád, že si přál, aby slova, že „zde leží jednotlivec“, stála i na jeho hrobě. Je málo známé, že za zdaleka největšího myslitele 19. století považoval Kierkegaarda velice samorostlý, svérázný a věřící individualista Ludwig Wittgenstein. I když se zabýval problémy poněkud odlišnými, choval Kierkegaarda v hluboké úctě.

 

* Z jakých myšlenkových zdrojů S. K. čerpal?

Hodně německých, ze značné části toho, co je dnes označováno jako německá klasická filosofie, ale i z německé kultury v širším smyslu. Z evropské antické i novější klasiky, z rozsáhlých Tennemanových dějin filosofie. Též ze středověké i novější protestantské duchovní četby. Základem mu ovšem byla Bible. O soudobých myslitelích mimo Německo (novější britští, francouzští, italští a další myslitelé) ale měl vědomosti přinejlepším velice povrchní.

 

Pasáže vytištěné netučnou kurzívou nebyly vposledku publikovány. Z.Z.