Dopisy – polemiky k TGM – AD: Josef Landergott, AD: Petr Zderčík

Echo 24/2017, 15. června, „Dopisy @ maily“,str. 4; AD: Josef Landergrott – Rozumný člověk TGM, Echo 23/2017, 8. června, str. 50-53

Článek “Rozumný člověk TGM” od Josefa Landergotta se ani nesnaží postupovat vyváženě a vyváženě předkládat problémy a dilemata, která musel Prezident Osvoboditel v mládí i v mimořádně obtížných podmínkách později řešit. Mermomocí a bez kontextu se snaží najít předkládat ty aspekty jeho činnosti a kritizovat ta opatření mladého státu, o nichž se dá očekávat, že se nebudou líbit čtenářům. Například onen zmiňovaný zákon o ochraně republiky chránil mladý stát i jednotlivce před stále mocnými a tehdy se ještě rozmáhajícími klerofašistickými, komunistickými či nacistickými silami. Ty braly na svobodu svědomí jednotlivce daleko menší ohled než tehdejší ČSR, onen na svou dobu velice nekonfesijní a málo ideologický stát. Pokud tehdejší Československo, jak tvrdí Landergrott, nebylo ničím hodným následování, pak v oné době těžko najdeme nějakou zemi s menším stupněm cenzury, která hodná následování byla. Zde je namístě spíše odkázat na knihu Jiřího Kovtuna Republika v nebezpečném světě.
    Čtenář rád sahá po nezávislých zdrojích informací a cítí k nim podvědomě sympatii. Landergottův hanopis však připomíná spíše normalizační publicistiku anebo Sputnik a další druhy Putinovy propagandy.

Zdeněk Zacpal, nordista

Rouleau compresseur russe

 

Echo 25/2017, 22. června, „Dopisy @ maily“,str. 4; AD: „Dopisy @ maily“, č. 24 (Zdeněk Zacpal), str. 4

Článek Josefa Landergotta „Rozumný člověk TGM“ (2017/23) vyvolal u Zdeňka Zacpala negativní reakci. Autorovi vytýká, že se ani nesnažil postupovat vyváženě, a k nápravě tohoto nedostatku odkazuje na knihu Jiřího Kovtuna Republika v nebezpečném světě. Landergottův článek nazval hanopisem s tím, že mu připomíná normalizační publicistiku. Požadavek na vyváženost je jistě oprávněný, i když vyváženost sama se dnes dost často praktikuje jako jeden z cenzurních instrumentů. Věřím, že Zdeněk Zacpal míní svůj požadavek na vyváženost upřímně. V tom případě bych jeho odkaz na jiné zdroje, z nichž lze získat komplexní informace o osobnosti TGM, rozšířil o další doporučení. Vnitropolitickým vývojem první republiky se zabýval historik Antonín Klimek. Výsledky svého dlouholetého studia shrnul ve své dvoudílné knize Boj o hrad, a to se speciálním zaměřením na osobnosti T.G. Masaryka a Edvarda Beneše. Antonín Klimek se vyhnul tomu, aby přebíral soudy a hodnocení, ke kterým dospěli jiní. Své studium zaměřil na archivní fondy prezidentů republiky, které „mohl zásluhou přátel od počátku 70. let tajně studovat“. Dnes výsledky tohoto studia nemusíme vyhledávat tajně, protože Klimkova kniha vyšla v roce 1996. Po jejím přečtení bez obtíží dospějeme k závěru, že Josef Landergott žádný hanopis nenapsal. Není jeho vinou, že prezentací faktů bledne něčí svatozář.

JUDr. Petr Zderčík

FOTO_PANEL_01

 

Echo 26-27/2017, 29. června, „Dopisy @ maily“,str. 5; AD: „Dopisy @ maily“, č. 25 (JUDr. Petr Zderčík), str. 4

Doporučení Petra Zderčíka čtenáři, aby si přečetl dílo Antonína Klimka “Boj o hrad”, nelze než kvitovat. Ovšem toto dílo, byť kritické k meziválečné realitě, má na rozdíl od Landergottova výrazně negativistického článku porozumění pro obtíže, jimž musel mladý československý stát a jeho vůdčí osobnosti čelit. Klimek též dokáže ocenit rozhodnutí, které tehdejší politikové činili třebas na svůj vlastní úkor, leč ku prospěchu samosprávné občanské společnosti. Připomeňme si pár slov z Klimkem citovaných vzpomínek někdejšího náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky, plukovníka Otakara Husáka: Masaryk “měl 100 000 pretoriánů”, jemu na smrt oddaných legionářů, většinou nespokojených s poměry. “Kolikrát jsme na něm chtěli, aby rozťal zmatky převzetím diktatury. Nic nebylo snadnější… Ale víc než státník, víc než filosof, Masaryk Prorok ji odmítl” neboť prý “demokracie, zvláště demokracie v těžkém provozu je víc.”

Zdeněk Zacpal, nordista

bez názvu—————————————

Antonín Klimek  – Boj o hrad I.: Hrad a pětka 1918-1926, Panevropa, Praha, 1996, ISBN 80-85846-06-3, citace ze str. 33-34