Univerzita měla vliv i po Dekretu kutnohorském – AD: Karel Oliva 3
Lidové noviny, pondělí 22. ledna 2024, str. 9 – Názory
AD: Karel Oliva – Dekret Kutnohorský, Lidové noviny, čtvrtek, 18. ledna 2024, str. 16
Poslední strana – Poslední slovo
Karel Oliva kritizuje jako „ukázkovou křivárnu“ vydání Dekretu Kutnohorského (1409), jímž Češi na univerzitě v Praze dostali tři hlasy a ostatní „národy“ jen jeden hlas. Tím prý univerzita poklesla „na staletí do provinční bezvýznamnosti“. Jenže tehdy v německy mluvících zemích působilo již pět univerzit (ve Vídni byla založena roku 1365, v Heidelbergu 1386, v Kolíně 1388, v Erfurtu 1379 a ve Würzburgu 1402) a ono Olivovo „slovutné vysoké učení v Lipsku“ se po několik staletí kdovíjak nevyznamenávalo.
Takto vypadalo Karolinum v roce 1711, ještě před barokní přestavbou
Bylo by zajímavé i pracné provést podrobný průzkum dle citačního indexu, ale sotvakdo si vybaví jakéhokoli jeho staršího představitele. Dle anglické Wikipedie „během prvních staletí univerzita rostla pomalu a byla spíše regionální institucí. To se však změnilo během 19. století, kdy se univerzita stala institucí světové třídy.“ Po čtyřech stoletích, ano, ale to je jiná kapitola.
Oproti Lipsku působili i po Dekretu kutnohorském na pražském vysokém učení světově významní učenci: mistr Křišťan z Prachatic byl autorem prvního tištěného pojednání o astrolábu, právníku Viktorinu Kornelovi ze Všehrd studia posloužila k originálnímu konceptu dělby politické moci; hvězdář Johannes Kepler tam mohl díky vynikajícímu rektorovi Martinu Bacháčkovi vyučovat nadanější studenty.
Jan Hus patří nejen k historicky nejvlivnějším Čechům, ale i k nejliberálnějším postavám doby. On i další mistři umožnili reformaci, po níž na téměř dvě stě let v zemi nerozsévala strach inkvizice, jako tomu bylo i za Karla IV., tedy před husitstvím. Lidé dostali možnost individuální volby víry a běžně mohli po eventuálním rozvodu dokonce uzavřít nový sňatek. Praxe Večeře Páně podobojí, zavedená roku 1414 mistrem Jakoubkem ze Stříbra, nepřímo vedla k větší sociální rovnosti a k zastoupení i nižších vrstev na zemských sněmech. Česká reformace též částečně inspirovala i pozdější hnutí v celém světě a často vedla k větší politické svobodě a důstojnosti lidí.
Jan Žižka v nebi jako klíčník – z Jenského kodexu (který v zahraničí unikl zdejšímu pobělohorskému řádění jezuitů)
Zdeněk Zacpal, nordista
__________________________________________
Poznámky a vysvětlivky pod čarou:
… ono Olivovo „slovutné vysoké učení v Lipsku“ se po několik staletí kdovíjak nevyznamenávalo. Bylo by zajímavé i pracné provést podrobný průzkum dle citačního indexu, ale sotvakdo si vybaví jakéhokoli jejího staršího představitele. Dle anglické Wikipedie „během prvních staletí univerzita rostla pomalu a byla spíše regionální institucí. To se však změnilo během 19. století, kdy se univerzita stala institucí světové třídy.“
https://en.wikipedia.org/wiki/Leipzig_University
During the first centuries, the university grew slowly and was a rather regional institution. This changed, however, during the 19th century when the university became a world-class institution of higher education and research. …
Ano, Leibniz a Tycho Brahe i na Lipské univerzitě krátce studovali, ale nepůsobili.
The university is ranked 18th in Germany, 98th in Europe, and 264th in the world by the web-based Webometrics Ranking of World Universities, a ranking evaluating universities‘ scientific online publications.[29][30]
[Pro srovnání (i když to již přesahuje rámec tématu): Karlova Univerzita je nyní v Evropě 86.]
On i další mistři umožnili reformaci, po níž na téměř dvě stě let v zemi více již nerozsévala strach inkvizice, jako tomu bylo před husitstvím, ještě i za Karla IV.
https://plus.rozhlas.cz/radila-inkvizice-i-v-ceskych-zemich-jak-bylo-doopravdy-7609385
… Inkvizitoři pak na území českých zemí končí svou aktivitu s obdobím husitských válek. Takže je třeba připomenout, že tragický příběh děkana Lautnera, jeho hospodyně, měšťanské rodiny Sattlerových a inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstatu, nebyla inkvizice církevní, ale světská. Inkvizitor Boblig byl „pouze“ světský právník. [ZZ: to ale probíhalo až za rekatolizace, po Bílé Hoře]
Byla, nebo nebyla tady tedy inkvizice rozšířena? „Existují dvě odpovědi. Pohledem moderní doby můžeme říci, že inkviziční procesy téměř nebyly. Ale pokud se vrátíme do středověku, do doby, kdy se inkviziční tribunály ustanovovaly - v době vlády Jana Lucemburského a Karla IV. – téměř běžně hořely hranice s kacíři. Mýtus, který přetrvává, je tady proto, že doba Karla IV. je zlatý věk. A ten by neměl být pošpiněn něčím takovým, jako byly důsledky inkvizice. A zároveň prameny, které existují pouze ve fragmentech, jsou zpracovávány teprve od 19. století,“ vysvětluje. …
Mistr Křišťan z Prachatic, autor prvního tištěného pojednání o astrolábu, …
https://en.wikipedia.org/wiki/Astrolabe
The first printed book on the astrolabe was Composition and Use of Astrolabe by Christian of Prachatice, also using Messahalla, but relatively original.
… právník Viktorin Kornel ze Všehrd, jemuž studia posloužila k originálnímu konceptu dělby politické moci; …
Světový autor: autor těchto řádků ZZ o něm debatoval i s nebožtíkem Rogerem Scrutonem
Routledge Encyclopedia of Philosophy – Volume 2 (1998), ISBN 0415187079, ISBN 978-0415187077 Heading: Czech Republic, Philosophy in, Josef Zumr (p. 763-769)
Jeho dílo zpřístupnila Oxfordská univerzita:
https://archive.org/details/mviktorinazeveh00vegoog
O tom autor těchto řádků ZZ napsal články do anglické a díky zájmu Francouzů pak i do francouzské Wikipedie:
https://en.wikipedia.org/wiki/Viktorin_Kornel_of_V%C5%A1ehrdy
https://fr.wikipedia.org/wiki/Viktorin_Kornel_de_V%C5%A1ehrdy
A internetové verze článků od autora:
https://zdenek.zacpal.cz/viktorin-kornel-ze-vsehrd-stale-aktualni/
… i hvězdář Johannes Kepler mohl díky vynikajícímu rektorovi Martinu Bacháčkovi vyučovat nadanější studenty.
O tomto i o tehdejších poměrech na univerzitě píše zajímavě a podrobně Zdeněk Horský v knize „Kepler v Praze“, Mladá fronta, Praha, 1980.
A Jan Hus patří k historicky nejvlivnějším Čechům, ale i k nejliberálnějším postavám doby.
Kteří byli ty další svobodomyslné postavy? Dle názoru autora těchto řádků ZZ v oněch stoletích to byli kupříkladu:
Marsilius z Padovy 1275/1280 – 1342/1343, John Wycliffe (1328-1384), Erasmus Rotterdamský (1466-1536), Sebastian Franck (1499-1543) a někteří další.
Přínosy Jana Husa podrobněji: Zdeněk Zacpal – Prorazit zdivo evropského chlívku: Jan Hus co myslitel a reformátor, Lidové noviny, 20. června 2015, str. 22 IV. https://Prorazit zdivo evropského chlívku: Jan Hus co myslitel a reformátor/
Lidé pak dostali možnost individuální volby víry …
nebylo to stoprocentní, ale na tehdejším Západě mimořádné; i katolík Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic napsal (1489): Velká je v tomto národě svoboda pro pověry, aniž je komu pokládáno za zlé, aby následoval náboženství, jaké chce. … Aniž jest snad dovoleno tak jen smýšlet, ale i veřejně hlásat. Neboť všude se hovoří o víře i starci i mládež, muži i ženy vykládají Písmo svaté, jemuž se nikdy neučili.
…, běžně mohli v oné době dokonce po eventuálním rozvodu uzavřít nový sňatek.
To první je snad obecně známé, nad tím druhým žasnou cizinci, ale zdá se, že ani 99,9% Čechů o tom neví. Ale nejen Utrakvisté mohli, pro Židy to bývalo samozřejmější.
Ilustrace tehdejší praxe: H. Štroblová – Kutná Hora v letech 1526 až 1620 (str. 100-142), in: Kutná Hora: Helena Štroblová, Blanka Altová (editorky), Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2000, ISBN 80-7106-186-7, str. 124-125:
Nejednou zaměstnávaly konsitoř záležitosti, které se dotýkaly svátosti manželské a prohřešků proti ní. Šlo často o neuskutečněné sliby manželské a je až překvapivé, jak se oklamané ženy dovedly o svá práva velmi energicky brát. Velké sebevědomí nacházíme především u vdov, majících volnější ruce při výběru partnera než mladé dívky, pevně svázané s prostředím své rodiny. Podobně nekompromisní postoje zastávaly ženy, které se cítily manželem podvedeny či pokořeny. Zaznamenali jsme dokonce „chudáka manžela“, který si stěžoval na to, že ho žena zavírá do sklepa. Porušení manželských slibů, nevěra a nejrůznější nemanželská soužití byly poměrně častým předmětem jednání. S tím pak souviselo řešení otcovství apod. Relativně četné jsou i zprávy o rozvodech a zdá se, že jejich frekvence byla vyšší, než připouštějí dosavadní bádání. Ostatně v roce 1585 se nad počtem rozvodů, zaviněných zejména cizoložstvím, pozastavil i nejvyšší mincmistr Vilém z Oppersdorfu, který nabádal městskou radu, aby provinilce trestala. Na rozdíl od doby pozdější nebyl rozvod chápán jako důvod ke společenské degradaci, rozvedené ženy si běžně brali i muži velmi vážení.
Praxe Večeře Páně podobojí, zavedená 1414 Mistrem Jakoubkem ze Stříbra nepřímo vedla k větší sociální rovnosti a k zastoupení i nižších vrstev na zemských sněmech.
Počínaje sněmem v Čáslavi roku 1421. Konkrétněji: nejen vyšší šlechta jako dříve, ale i rytíři a měšťané.
Česká reformace též částečně inspirovala i pozdější hnutí v celém světě a často vedla k větší politické svobodě a důstojnosti lidí.
Hodně se píše o vlivu Husa na Martina Luthera, jenže české reformační tradice inspirovaly i pozdější komunity herrnhutů / Moravian Church / Iglesia Morava od Pobaltí (Lotyšské národní obrození) přes Dánsko https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_World_Heritage_Sites_in_Denmark ,
UK, USA až třeba po Nikaraguu, Trinidad, Tanzanii a dokonce po kurdské Kobani !!!
Tyto komunity, již národnostně smíšené, principiálně odmítaly rasovou diskriminaci, takže většina členů církví, odvolávajících se na Husa, Komenského a českou reformaci, jsou černoši a Indiáni.
Obecněji: první trvalé demokracie s (téměř) všeobecným hlasovacím právem mužů byly části USA, Norsko, později Švýcarsko, Dánsko (-kde působily i hlavní proudy protestantství), ale reformní kvas vycházel spíše z prostředí menších svobodomyslných církví (potomci českých bratrů, polských bratrů (-sociniánů), (původně rumunských) unitářů, kvakerů …